Další číslo časopisu je tady. Tentokrát bude věnované hlavně tématu Velikonoc, trochu historie, pár velikonočních vtipů... A dále tu pozorný čtenář mimo jiné najde již známé a oblíbené učitelské perličky. Při čtení přeji mnoho zábavy!
Roman Svoboda (šéfredaktor)
Předvelikonoční půst trval čtyřicet dní podle Ježíšova příkladu, který se na poušti postil čtyřicet nocí, a končí v noci z Bílé soboty na Boží hod velikonoční. Půst závisí na datu Velikonoc a začíná vždy ve středu, nejdříve však před osmým únorem a nejpozději před čtrnáctým březnem. Této středě se říkalo Popeleční středa, ale lidově byla též středou Škaredou, Černou či Bláznivou.
O Popeleční středě se v katolických kostelech udílí věřícím popelec, což je svěcený popel, který se podle starodávné tradice získává spálením větviček, většinou kočiček, které byly vysvěceny předcházející rok na Květnou neděli. Popelem, který je prastarým starozákonním symbolem pokáním a pokory, kněz dělá věřícím na čele znamení kříže. Muži po udělení popelce většinou spěchali z kostela rovnou do hospody, aby ho tam spláchli sklenicí piva nebo něčeho tvrdšího.
V dřívějších dobách byl půst velmi přísný. Nejedlo se maso, sýry, vejce, nepilo mléko, nemastilo se máslem ani sádlem, používalo se jen rostlinného oleje, nekouřilo se, nepil se alkohol, nešňupal se tabák. Jedlo se jen jednou denně, a to jen zelenina a ovoce. Později se půst zmírnil - jedly se různé polévky jako fazolová, čočková, zelná, kyselá, kmínová. Kromě polévek se podávala prostá bezmasá jídla jako vdolky, prosná kaše, knedlíky s povidly, brambory s mlékem nebo jen chléb s kyselým zelím. Naši předci si asi velmi dobře uvědomovali, že když se v zimě tolik nepohybují a nepracují na poli, nemohou jíst tolik jako přes rok. Půst byl tedy velmi prospěšný a možná by mohl být zajímavý i dnes pro nás, kteří se zajímáme o nejrůznější diety. Staré přísloví říká "Půst ještě nikoho neumořil".
Půstu ovšem předcházel čas hojnosti, ve kterém se konaly tradiční zabijačky a vepřové hody a čas masopustu, kdy po ulicích a vesnicích chodily průvody masek či maškar. Tento rej měl mnoho příznivců, ale i kritiků, zvláště z řad světských a řeholních kněží. Nejčastější a nejoblíbenější bývaly masky zvířat - medvěda, kozla, psa, ovce, berana, vepře, koně nebo slepice. Některé maškary měly předem určeno, co mají dělat, například medvědi strašili malé děti.
Za hlučného zpěvu, pokřikování a tancování chodil maškarní průvod od domu k domu. U každého byli účastníci průvodu pohoštěni nějakým jídlem a hlavně pitím. Celá maškaráda končila v hospodě, kde se v pití, jídle a veselení pokračovalo často až do rána. Tato tradice veselých masopustních rejů se uchovala především na Moravě, ale i v Čechách dnes nachází toto veselení spoustu příznivců.
Slavnosti jara znali už naši dávní předkové. Zima odešla a přicházel nový život. Přibývalo slunce, příroda se začínala zelenat.
Začneme ale pěkně od začátku. Jedenačtyřicátým dnem po Božím hodu vánočním je 2. únor, který liturgický kalendář vede jako svátek Hromnice. Během staletí prošel nejrůznějšími změnami. Původně se nazýval ,,hypapanté". Podle starozákonní tradice musela biblická matka Marie po jedenačtyřiceti dnech od porodu podstoupit v chrámu očišťování svého prvorozeného syna a jeho zasvěcování Hospodinu, proto se v liturgii tento svátek někdy také nazýval Očišťování Panny Marie. Byla to největší slavnostní událost spojovaná se zrodem lidského života.
Přesnou dobu podle Mojžíše stanovil Hospodin v obecných pravidlech a zásadách lidského života. Oběť měla předepsané náležitosti. Bohatší přinášeli knězi ke dveřím stránku úmluvy ročního beránka na zápalnou oběť a holoubě nebo hrdličku, chudší lidé měli předepsány dvě holoubata nebo hrdličky.
Podívejme se, co uvádí Lukáš o přinesení malého Ježíše do chrámu:
Obřadu byl přítomen stařec Simeon, žijící v Jeruzalémě. Podle Lukáše to byl muž nábožný a spravedlivý a bylo mu prý zjeveno, že neumře, dokud neuzří Spasitele. Pobízen vnitřním hlasem přišel stařec Simeon do chrámu právě ve chvíli, kdy Marie s Josefem přinesli malého Ježíše. Vzal ho do náruče, zadíval se na něj moudrýma očima, nazval jej světlem k zjevení národům a promlouval k Bohu. Apoštol Lukáš připomíná, že ve stejnou dobu byla v chrámu i jistá ,,Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Asser". Z jeho popisu se dozvídáme, že to byla velice stará vdova, která už z chrámu ani nevycházela a posty a modlitbami se zcela oddala Bohu. Rovněž ona chválila Boha nad malým Ježíšem.
Takový byl tedy průběh události, kterou dnes liturgie označuje jako svátek Uvedení Páně do chrámu. Východní křesťané slavili tento svátek zhruba od 4.století a západní křesťané od 5.století. Někdy v 10.století byl obohacen o nový zvyk, svěcení svící, jež si věřící odnášeli do svých domovů a jejich plameni připisovali nejrůznější prospěšné a bohulibé funkce.
Dynovačka, mrskačka, šlehačka, binovačka, na Moravě - tatary, březové metličky.
Proč se šlehalo
Pro křesťanský svět jsou Velikonoce tím největším svátkem v roce. Ovšem před Velikonocemi je šest týdnů jakéhosi usebrání a v tom folkloru je to vyznačeno i tím, že dokonce každá neděle měla svoje označení. Ta první neděle se jmenovala neděle Liščí. To bylo proto, že liška prý rozdávala takové křupavé cukroví, přeclíky, které se potom věšely dokonce na stromy, a děti je tam nacházely. Byla tam taky neděle Kýchavá. Kdo si třikrát kýchnul na Kýchavou neděli, tak byl po celý rok zdráv. Nebo neděle Družebná. Ta se vyznačovala tím, že se scházela mládež a družila se, ačkoliv jinak v té době se netancovalo, dokonce ani svatby se nekonaly. Na většině zvyků mají podíl děti. 12.března je sv. Řehoře. Tam je starý obřad Řehořské vojsko.
Samozřejmě ta nejznámější je Smrtná neděle, kdy se vynášela smrtka na znamení toho, že zima už přestala. Vynášení smrtky spočívalo v tom, že nastrojili takovou figuru ze slámy, oblékli ji, velice pestře vyzdobili vyfouklými vajíčky jako korály, a s touhle smrtkou šli potom k potoku a za zpěvu písní, které k tomu patřily, tu smrtku hodili do vody, anebo se taky házela do ohně. Tím bylo jasně dáno najevo: zimo, probůh, už jdi pryč, my toužíme po jaru.
Tahleta Mařena pochází ze Slezska, kde dokonce byl mužský partner té smrtky, Mařoch. Scházely se dokonce skupiny děvčat s Mařenou z jedné strany vesnice a skupiny Mařochů ze strany druhé. Sešly se u toho potoka nebo ohně a tam je společně hodily. A když jdou od potoka, i když kolikrát i k potoku, šla vedle smrtky jiná dívka nebo i chlapec a nesli ozdobenou větev, taky se tomu říkalo lítečko, a od potoka už šli jenom s tím lítečkem, na znamení, že nastal už budoucí lepší čas.
Potom se třeba zazpívalo Vrby se nám zelenají - to je přímo pro mě jarní hymna. A potom je tam neděle Květná, ta se světí na znamení Kristova příchodu do Jeruzaléma. Proto se tam světí v kostele ratolesti. Ty ratolesti měly zároveň být jakousi záštitou proti ohni. Velice pilně se uklízelo. To období kolem Květné neděle bylo obdobím, kdy se čistila nejenom dušička, ale taky všechno kolem. Samozřejmě dřív ten postní čas se udržoval ve veliké úctě a řekl bych i kázni. Já to ještě pamatuju jako holka z vesnice, kdy třeba se modlila růženec. Mě bolívala kolena, říkala jsem si, už aby byl konec. A už jsem se těšila na to, až ten růženec skončí, a my si budeme zpívat, protože u nás se hodně zpívalo.
Potom už přišel takzvaný Svatý týden. Po Škaredé středě přišel Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, neděle Velikonoční a pondělí Velikonoční. Zelený čtvrtek je skutečně jakýmsi probuzením v přírodě. Velký pátek je poznamenán smrtí Kristovou a Bílá sobota proto, že na Bílou sobotu byli křtěni někdy i dospělí lidé a oblékali si takové bílé roucho. Na Zelený čtvrtek přestaly v poledne zvonit zvony a nastoupili kluci, aby s klepačkami a řehtačkami oznamovali podvečerní klekání a potom po celý pátek ranní i polední i večerní.
Pro kluky to byla jedinečná příležitost, na kterou se těšili. A potom přišla Bílá sobota a to už byla sláva. K večeru, v pozdním odpoledni, byla slavnost Vzkříšení, to šel obrovský průvod. Muzikanti, naleštěné nástroje, kolikrát byla ještě zima, ale děvčata a kluci už měli opravdu kroje, takže museli vytrpět i tu zimu, ale opravdu to veliké zpívání Allelujá v průvodu, to byl opravdu obrovský hymnus jarní. A vtom přišla Velikonoční neděle, kdy se světívaly pokrmy, třeba vajíčka. Tam byla taková pověra, že když někdo s těmi vajíčky nebo pokrmy byl v chrámu Páně a přinesl je, tak se to potom jedlo v takové víře, že ten, kdo se této chudé hostiny zúčastnil, měl jistotu, že se s těmi ostatními sejde. To byla jistota, že ta rodina zase po celý rok zůstane pohromadě. A potom samozřejmě přišlo Velikonoční pondělí, tedy u nás na Slovácku začínalo už v neděli navečer. Když vyšla první hvězdička, tak už kluci křičeli "naša platí" a už těmi pomlázkami nebo žilami, jak se tomu na Slovácku říkalo, honili děvčata. Ta už se před nimi schovávala. Ale samozřejmě vlastní pomlázka přišla až na to pondělí a to už vstávali třeba v pět hodin ráno, aby ta děvčata zastihli ještě v posteli. Oproti dnešním chlapcům, kteří taky kolikrát chodí na koledu, nechodili pouze vypráskat děvčata, nýbrž k tomu taky řekli nějaké říkadlo nebo zazpívali písničku: Naša platí, nebo Abys nebyla prašivá, nebo En ben blechy ven a vajíčka do košíčka sem. A tím vlastně Velikonoce skončily, ale na Slovácku měla děvčata šanci to klukům oplatit. V úterý. Ale i tam platil ten podvečer, ta první hvězdička, že děvčata už měla právo na podvečer v pondělí Velikonoční, když je zastihla, tak je mohla zpráskat. A samozřejmě chodila po koledě v úterý.
Ten čas velikonoční bylo něco, na co člověk nemůže zapomenout. V tom bylo něco, čemu taky říkám ekologie ducha, protože snoubení se s přírodou tam bylo naprosto bezprostřední. To duchovní bylo spojeno zároveň s očekáváním jara. Zároveň víra, že příroda kolem přináší užitek, zdraví, v podstatě život. Takže si myslím, že tyhlety staré zvyky nejsou vůbec dávné a přežilé, nýbrž naopak. Že je lidi znova přijímají jako poselství nejenom z dávných dob, ale jako poselství, které oslovuje.
Co který den znamená, co se dělalo, jaké byly zvyklosti a tradice, obyčeje a pověry v každém dni.
Sazometná středa
"Tak už nevím, čím bych ještě udělala manželovi na Velikonoce radost," svěřuje se jedna přítelkyně druhé. "A co kdybys mu zkusila utéct?"
Manželka si pochvaluje: "Letos jsme měli velice pěkné Velikonoce." Muž zabručel: "Jak to? Jedny Velikonoce jsou jak druhé. Žena: "No jo, děti našly obarvená vajíčka ve skříni a já jsem našla v kapse tvých kalhot tisíc korun!"
V hospodě se sejdou dva staříci a jeden praví: "Víš, Bohouši, jak přichází doba velikonoční, tak jsem celý smutný." "No a proč?" "Já pořád nemůžu zapomenout, že když jsem býval mladý, jaké jsem měl tvrdé vejce a ten silný prut, co vymrskal každou holku. A dneska mám vejce na hniličko a prut tak jenom na rybičky."
Brzo budou Velikonoce. "Frantíku, půjdeš na kočičky?" "Těžko. Tatínek říkal, že na holky mám ještě čas."
"Mirku, Mirku! Co's to tomu koledníkovi proboha provedl??! Vždyť krvácí!!!" "No co, co? Koledoval si o zmalovaná vejce!"
K: Máničko, co si dáš k velikonoční večeři. Ale vajíčka už nemáme, všechny jsme rozdali.
M: Já bych si dala volské oko, bábinko.
S: Hurvínku, kolikrát ti mám říkat abys už nechodil koledovat k sousedům, když jsi jim ty vajíčka stejně už ukradl.
H: Už ani jednou, taťuldo. Já jsem jim ty vajíčka sebral i se slepicema.
S: Paní Kateřino? Kolik stojí jedno vajíčko? Hurvínek je potřebuje do školy.
K: 3 Kč
S: Tak to by mu na čtyři vajíčka mělo stačit 10 Kč.
Pomalu se blíží Velikonoce a s nimi i spousta starostí, ale i legrace. Kluci se na Velikonoce určitě těší, ale chudinky děvčata? No, to si přečtěte sami...
Ondřej Holub, 9.B
|
Iveta Šejnová, 8.B
|
Pán prstenů: Dvě věže i Harry Potter a tajemná komnata je pokračování úspěšných Amerických filmů.| Země | Harry Potter | Pán prstenů |
| v milionech dolarů | ||
| Anglie | 90 | 87 |
| Francie | 47 | 35 |
| Japonsko | 70 | 68 |
| USA | 318 | 314 |
| Německo | 67 | 70 |
| Španělsko | 24 | 27 |
| Itálie | 21 | 19 |
| Švédsko | 10 | 17 |
| Dánsko | 7 | 15 |
| Austrálie | 23 | 26 |
| Harry Potter a kámen mudrců | 15 dní |
| Harry Potter a tajemná komnata | 17 dní |
| Pán prstenů společenstvo prstenu | 19 dní |
| Pán prstenů dvě věže | 12 dní |
Divák také s jistým ulehčením a uspokojením zaznamená klasické prvky správné bondovky, jako jsou zmíněné ženské siluety v titulcích, intro, kdy Bond přichází a střílí, typické představování "Bond. James Bond.", vodka Martini, suché hlášky, Walther PPK, auto vybavené nejrůznějšími zbraněmi a vynálezy a koneckonců i ono uklidnění na konci titulků (James Bond will return). A jak je to už u Pierce Brosnana skoro "zvykem", vyspí se s kladnou i zápornou hrdinkou. Divák se ale dočká i některých překvapení. Bondgirl je sice pořád velice atraktivní a dostává se do problémů, ze kterých ji Bond musí vytáhnout - na druhou stranu se jedná o dosti emancipovanou a hlavně schopnou ženu, takže i ona občas vypomůže agentovi 007. Velkým zklamáním je fakt, že Bond v Dnes neumírej nenavštíví kasino, ale naopak se po velice dlouhé době vrátí ke kouření doutníků (naposledy si zakouřil v roce 1989 v Povolení zabíjet a poslední doutník si dal dokonce téměř před třiceti lety v Muži se zlatou zbraní). Dočkáme se i absence flirtování s Moneypenny, i když je toto téma trochu nakousnuto. Zneklidňující částí je ovšem okamžik, když madam M zpochybňuje prospěšnost svého nejlepšího agenta.
Mafie je velice povedená a propracovaná hra, má samozřejmě nějaké chybičky, ale to všechny hry. Je na srovnání velice podobná GTA3, ale dle mého názoru je lepší, jak po stránce grafické, tak i po stránce vlastní hratelnosti a zábavy.
Jízda a ovládání aut:
Ovládání automobilu vřele doporučuji nastavit na klávesnici nebo ještě lépe na volant. Asi nejhorší je pro tento účel gamepad, protože je značně nepřesný. Nejhorší zážitek jsem zaznamenal na závodním okruhu, když jsem se marně pokoušel s gamepadem vyhrát závod. Poté jsem ale přenastavil ovládání na klávesnici a prakticky ihned jsem uspěl.
Pokud nějak výrazně nespěcháte, tak používejte omezovač rychlosti (standardně nastaven na F5). Ten vám nedovolí překročit hranici čtyřiceti mil za hodinu a vyhnete se tak konflikty s policií.
Před každou jízdou nezapomeňte zastrčit zbraň. Mohlo by se vám velice snadno stát, že všudypřítomná policie to zaregistruje a pěkně si vás podá.
Při jízdě si také dávejte pozor, aby jste nenabourali do policejního auta. V případě, že se tak stane, okamžitě se za vámi pustí.
Pokud vás již policie chce zastavit, tak si uvědomte, co jste provedli. Pokud máte jen nějaký menší přestupek, vyplatí se zastavit a nechat si dát pokutu. Ale jestli jste provedli něco většího, snažte se jim co nejrychleji ujet. Nejvíce se mi osvědčilo zajet do nějaké postraní uličky a vyčkat, až se vše uklidní.
Velice užitečné je používání radaru. Pokud v dosahu totiž není policie (znázorněna modře), můžete si dovolit trochu víc.
Pokud máte někoho setřást (například hned první mise), tak asi nejlepší je s ním jet "tělo na tělo" a postupně ho natlačit na protijedoucí auto nebo na sloup. Tak soupeř ztratí opravdu mnoho času a než se vymotá, vy již můžete být pryč.
Při jízdě se naučte využívat mapu. V pozdějších fázích hry, kdy už si vše budete pamatovat již tak potřebná nebude, ale hlavně ze začátku vám prokáže velkou službu.
Také mějte na paměti, že nemůžete ukrást kdejaké auto. Ze začátku to totiž nebudete umět. Až postupem času se naučíte otvírat jednotlivé zámky.
Taktiky boje a zbraně:
Z počátku hry budete často využívat pálku nebo jen pěsti. S těmito zbraněmi je nejúčinnější vašeho protivníka mlátit zezadu. Pokud na to máte čas, tak můžete také přidržet akční tlačítko déle, čímž dáte do rány větší sílu.
Pokud misi neplníte sám, ale máte nějaké pomocníky, tak si dávejte velký pozor, aby se vám nepřipletli do rány. Bohužel docela často se totiž stává, že vám vběhnou přímo do střelby. Pozor si dávejte i při pěstních bitkách. Nebezpečí je stejné.
Při přestřelkách se naučte využívat terén. Nejvíce se mi asi osvědčilo přikrčení, ze kterého jsem rovnou střílel. Je pak větší šance, že vás netrefí.
Dávejte si také pozor na střelivo. Není nic horšího, než když se dostanete pod plnou palbu, a vy budete muset přebíjet nebo vám dokonce dojdou náboje. Naopak dobré je vysledovat, kdy vaši oponenti přebíjí. To máte největší šanci na úspěch. Osobně jsem nejvíce využíval taktiku, kdy jsem jen na krátký čas vykoukl a rychle se zase schoval. Takto to několikrát můžete zopakovat a útočník si bude muset přebít. Poté budete mít nějaký čas na to ho zpacifikovat, aniž by vám mohl nějak ublížit.
Sbírejte vše, co najdete po mrtvolách. Většinou tak najdete dosti munice i zbraní. Tu pak můžete dobře využít, protože ve většině případů vám ta vaše stačit nebude.
Snažte se využít jednotlivých zbraní. Každá je totiž specifická a má jiný účinek. Například brokovnici nejvíce využijete na blízko, ale na dálku se vám nejvíce bude hodit colt. Také se naučte pořádně mířit. Samozřejmě nejúčinnější je střelba na hlavu.
Při střelbě moc neblázněte a nestřílejte jak šílení. Nic to nepomůže. Raději střílejte po několika málo nábojích. Je to účinnější a hlavně přesnější.
Avril není typickou mladou popovou princeznou, ve skutečnosti je přesný opak Britney Spears. Je divoká skejtařka, která má ráda punk-rokovou hudbu.
Avril má mladší sestru a staršího bratra. Se zpěvem začala již ve dvou letech v místním kostelním sboru. V tomto sboru zpívala do svých deseti let. Krátce poté, díky svému pěveckému nadání vyhrála hlavní cenu v soutěži místní rozhlasové stanice. Touto cenou byla cesta do Ottawy, kde si zazpívala duet se slavnou zpěvačkou Shania Twain.
Ve svých 13 letech začala psát své vlastní písně a hrát na kytaru. Brzy poté nahrála na videokazetu své hudební výkony a poslala je několika nahrávacím společnostem. Naštěstí si jí všiml šéf nahrávací společnosti Arista Records Antonio L.A. Reid. Avril proto odjela do Manhattanu v New Yorku, kde z ní chtěl Reid udělat popovou zpěvačku klasického formátu. Ona však chtěla být jiná, chtěla být umělcem, který je spojen s tvořením písní, jež zpívá. Proto se Avril rozhodla odjet na západní pobřeží do Los Angeles. Zde se spojila s vydavatelstvím Nettwerk Managementem a producentem/skladatelem Cliffem Magnessem. To jí nechalo zcela volnou ruku a texty si proto Avril píše sama.
Spolu s Cliffem dokončili singl Complicated, který se stal ihned velkým hitem, jež válcoval žebříčky všech možných hitparád. Tento úspěch byl obrovský a Avril nazpívala debutové album "Let Go" (2002). Pět týdnů po vydání se stalo platinovým a jeho úspěch stále roste.
Avril zpívá se svou kapelou, kterou tvoří bubeník Matthew Brann, bas kytarista Mark Spicoluk, kytaristi Jesse Colburn a Evan Taubenfeld. Své celosvětové turné začala prvními návštěvami Japonska, Evropy a v Austrálie
TAJEMSTVÍ ZÁHADNÉHO BALÍČKU
napsala: ENID BLYTONOVÁ
obsah: Špekoun se pomocí svého spolužáka z Afriky nevídaně zdokonalil v břichomluvectví. Brzy se ukáže, jak to může být užitečné při řešení dalšího tajemství.
DĚSIVÉ DĚJINY
TEMNÍ RYTÍŘI A OŠUMĚLÉ HRADY
napsal: TERRY DEARY
obsah: Tato kniha vás tryskem zanese zpět do dávných časů,kdy se rytíři potloukali po krajině v naleštěném plechovém brnění, poddaní se třásli strachy o život a všichni bydleli v tmavých a studených dírách.
ARTEMIS FOWL
napsal: EOIN COLFER
obsah: Rozlušti tajemné znaky, abys poznal PROROCTVÍ!!! Vstup do světa skřítků, ale měj se na pozoru, aby ses ještě někdy vrátil.
DVOJČATA
napsali: GERIT KOPIETZOVÁ, JORG SOMMER
obsah: V této knížce uvidíte na mnoha místech zvláštní znamení.
DĚSIVÁ VĚDA, CHEMICKÝ CHAOS
napsal: NICE ARNOLD
obsah: Tato knížka vás ve stylu DĚSIVÝCH DĚJIN vtáhne přímo do víru nevypočítatelných chemických reakcí. Chemický chaos vám může pěkně zavařit mozek. Dozvíte se např. : jak si vyrobit pastu, jaké složení má bomba, která páchne víc než cokoli na světě. Nechybí ani obvyklé bláznivé vtipy, komiksy a chytáky pro učitele chemie.
1 TŘÍDA:
POHÁDKOVÁ BABIČKA
napsal: EDUARD PETIŠKA
obsah: Je to jedna z nejhezčích ilustrovaných knížek.
Doufáme, že si nějakou z těchto knih vyberete!
Německý jazyk:
Učitel: Začneme rozhovorem.
Žák: Dobře. O čem si budeme povídat?
Anglický jazyk:
Učitel: Kolik je hodin (přeložit).
Žák: Za deset minut půl třetí.
Tělesná výchova:
Učitel: Zahrajeme si všichni proti všem!
Žák: Skvěle, ale kde jsou kulomety?
Matematika:
Učitel: Jak zní věta s ú s?
Žák: Hluboce a dlouze pane učiteli.
Mluvnice:
Učitel: Jaký je podmět ve větě: Američané zaútočili na Irák?
Žák: Asi ropa.
Zeměpis:
Učitel: V jakém okresu je okresní město Kolín?
Žák: Že by Pardubice.
Fyzika:
Učitel: Jaký je největší zdroj světla?
Žák: Měsíc.
(za toto děkujeme žákyni E.Adamcové)
Informatika
Učitel: Jak vypneme počítač?
Žák: Tím tlačítkem na bedýnce.
Občanská výchova:
Učitel: Zítra píšeme test. Takže co uděláme, až přijdeme domu?
Žák: Napíšeme tahák.
Přírodopis:
Učitel: V pátek píšeme laboratorní práci. Víte, co si máte přinést?
Žák: Laboratoř.
Rodinná výchova:
(ve třídě je ředitel)
Učitelka: Jaký je váš nejoblíbenější předmět, žáci, no? No?
Žáci: Spaní.
...O přestávkách...
(1.9. se ptá prvňák učitele...)
Prvňák: Prosím vás, kde je 2.patro
Kantor: Mezi prvním a třetím.
Píše se rok 2053. Před padesáti lety jsme byli žáky 9.B. Taky vás zajímá, kam nás vítr odvál? Pojďme se za pár lidmi společně podívat...
Dáša Pátková
V necelých patnácti patřila mezi nejsluníčkovější lidičky celé 9.B, za dvě přestávky vypila litr mléka, milovala astrologii, znamení zvěrokruhu, hvězdy a horoskopy a vše, co k tomu patří. A dnes, v pětašedesáti? Z nadměrného množství vápníku, obsaženého v mléce, kterého vypije denně kolem pěti litrů, jí narostly nemožně velké zuby. Její láska k tajemnu, astrologii a počítačům se podepsala na pozdějším povolání. Stala se z ní šílená vědma, věštící z kávového lógru, vylitého na monitor počítače! Protože díky svým velkým zubům špatně mluví, své věštby posílán MMS-kami na mobilní telefony svých zákazníků. Ovšem je na vás, jestli z toho vyčtete svou budoucnost tak, jako tato vědma...
Martin Šedina
Před padesáti lety byl jedním z největších pohodářů 9.B. Kdykoli slyšel někde něco hrát nebo si vzpomněl na nějakou písničku, už ji jel v duchu na kytaru. Všichni milovali jeho nadšení, s jakým mluvil o jídle nebo kytaře. Později založil rockovou skupinu, kde působil jako kytarista (jak jinak?!). S postupně přibývajícími tisíci fanoušků stoupala i jeho sláva. V 64 letech je nejlepším, nejslavnějším a pochopitelně i nejbohatším rockovým kytaristou světa. I přes svou popularitu a společenské postavení nedosahují jeho skandály hvězdných výšek. Vlastně se dá říct, že patří mezi slušné lidi. Se svou manželkou, která na svých 50 let vypadá velmi dobře, a svými dvěmi dětmi žije v krásné vile na kraji jednoho nejmenovaného města...
Vašek Vozáb
Kdysi díky němu vypukávaly záchvaty smíchu. Každý znal jeho hlášky typu: "Co to tam děláš?" a Vašek: "Hrabu tu výbušninu!" Už od narození měl teroristické sklony a přezdívka "Usama Bin Váša" byla rozhodně na místě. Bohužel postupem času se ukázalo, že druhý teroristický útok na New York v roce 2025 spáchal právě Vašek. Za dva roky ho naneštěstí chytili a dnes tento pětašedesátiletý muž ryje nápisy do vězeňské zdi. A jak se smířil se svým osudem? Tak tady máte jeho odpověď: "Uteču a za rok to udělám znova!!"
Jitka Hovorková
Před padesáti lety byla dalším sluníčkovým tvorem v 9.B, třídním šaškem a vtipálkem. Na otázky: ,,Kolik ti vyšel ten výraz?" Odpovídala:,,Tři a půl." Neváhala o cvíčku z matematiky napsat za rovnítko lomeného výrazu výsledek -,,ERROR", ve chvíli, kdy nás paní učitelka na moment opustila. A co dnes? Dnes pracuje na objednávky vysokých škol, zaměřených na medicínu, zejména psychiatrii. Jitka je totiž profesionálním magorem a studenti se na ní učí tuto závažnou chorobu rozpoznávat. Pokud zrovna neslouží jako učební pomůcka, je ředitelkou kočičího útulku, takže, jak všichni určitě uznáte, dělá jeden dobrý skutek za druhým...!
???
Byl to on, kdo se nebál mluvit (spíše názorově se střetávat) s učiteli. Byl to on , kdo velmi často vstupoval do hodin svými poznámkami typu: ,,A k čemu nám to jako bude? Tohle nikdy v životě potřebovat nebudu." Byl to také on, kdo často napadal moji kamarádku humornými hláškami jako: ,,Paní učitelko, Franková to určitě nechápe!" nebo ,,Jana se chce dát určitě dobrovolně vyvolat, já to na ní vidím." Načež Janča ho z postranní lavice atakovala gumou, uštědřovala mu rány pravítkem a častovala ho velmi zábavnými, ale (bohužel pro vás) nepublikovatelnými nadávkami. Pamatuji si, že mně nějaká práce na počítačích trvala hodiny a byl to zase on, komu stačilo zmáčknout pár čudlíků a měl hotovo. No, zkrátka ten milý, sympatický a nadmíru společenský (což je samozřejmě dobře) člověk není nikdo jiný než ...(chvíle napětí) Roman Svoboda. Co mi ale nejde nějak dohromady je, že Roman se momentálně živí jako profesionální rybář! No, budiž, proč ne, ale s rybami si toho člověk asi moc neřekne, ale s prutem a se zábavnými hláškami na ně může útočit pořád.
| Odborní poradci | |
|
|
| Redaktoři | |
|
|
| Grafici | Techničtí redaktoři |
|
|