škola
facebook
logo školy
ZÁKLADNÍ ŠKOLA KOLÍN II., KMOCHOVA 943
škola s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů
Aktuality Kontakt Informace o škole Historie školy Časopis Dvojka Soutěž PLUS Počítačové kurzy Projekty Mapa webu
Studijní webŠkolní poštaZměna obědůŠkola OnLine
Třetí číslo - 2005/2006
únor 2006

obálka



Zprávy z redakce
Zprávy z redakce

Zdravíme všechny!
I když proběhla změna šéfredaktora, začínám pozdravem, na který jste si jistě už všichni zvykli. Chtěla bych také poděkovat Pavlu Michaličkovi za sestavení časopisu a Rutce Junové za zběsilé kreslení obrázků.:)
Tak a teď k tomuto číslu. Jak brzy zjistíte, věnovali jsme Dvojku pohádkám. A protože jsme jako o život psali a sháněli pohádkové, kouzelné a další informace, doufám, že se Vám naše články budou hezky číst, pobavíte se a hned po přečtení se budete těšit na číslo další.
Mějte se pěkně a příjemné počtení
Za redakční radu Kiki



redakční rada



Náš lyžák
Náš lyžák

Kristýna Langová, 8.B

lyžákRáno 14.1.2006. Ve většině rodin zavládá panika. Jejich malé (no spíš velké) ratolesti se chystají na pravý nefalšovaný lyžák. Maminky smaží řízky, tatínkové balí lyže do fusáčků. Blíží se dvanáctá hodina. Většina "sedmáků" a menšina "osmáků" se shlukuje před naší školou. Stačí jen odevzdat kartičku pojištěnce, bezinfekčnost a hurá do neznáma(tedy na lyžák). Poslední přednáška o slušném chování, poslední pusa a může se vyrazit.
Na horách nás přivítá čerstvý horský vánek a pořádná dávka sněhu. Všichni si rozebereme svoje ruksáčky a jdeme přivítat nový pokojíček, který budeme sdílet se svými přáteli a ne s otravným sourozencem. Po náročné cestě všichni padneme do postelí a usneme jako dřeva. Hned po snídani nás čeká rozřazení do jednotlivých družstev. A pak se už lyžuje, lyžuje a pro změnu zase lyžuje. Jednoho krásného dne jsme i vyrazili na běžky. Nejprve se všichni pohybovali značně komicky, po chvíli se všichni vžili do běžkařského umění, že bruslili jako Kateřina Neumanová. Ani večery nebyly ošizeny. Byly plné her a soutěží, a taky jsme samozřejmě nezapomněli na všemi oblíbené diskotéky. V poslední den lyžování pro nás paní učitelky připravily závod ve slalomu. Také jsme vyhlásili soutěž o sněhuláka a sněhulačku lyžáku. No a nebylo by to ono, kdybych vám neprozradila výsledky. Tááák.chvilka napětí...sněhulákem se stal Honza Krúpa z 8.B a sněhulačky jsme měli dvě - p.uč.Záběhlickou a Julču Cadoriny ze 7.B.
Podle mě si lyžák všichni užili a budou na něj ještě dlouho vzpomínat(já teda určitě;o))


Princezny
Princezny

Monika Krchová 9.A

princeznyVětšina moderních princezen nepozná ani zdaleka tak přepychový, luxusní a bezproblémový život, jaký by jim mnoho obyčejných smrtelníků bez váhání přisoudilo. Například muslimské princezny prožívají osudy, které bychom s jejich modrou krví nespojovali ani v nejdivočejších představách.
Královský protokol však i tady bere za své. Není výjimkou, když se její výsost proslaví jako známá filmová hvězda nebo populární zpěvačka. Co naplat, i královské obyčeje musí jít s dobou. Na druhou stranu může znít neuvěřitelně skutečnost, že i v dnešním světě jistým urozeným princeznám zásadně vybírají ženichy rodiče. Některé tradice přežívají, jiné mizí v nenávratnu. Monumentální paláce s nekonečnými zahradami už dávno nejsou podmínkou. Překvapivě hodně královských rodin žije daleko od své vlasti a pohodlně sídlí uprostřed jiné kultury. Mylný je i zažitý prototyp princezny coby nafoukané mladé dívky s nosem nahoru. Spousta princezen zaujímá čelní postavení v nadnárodních charitativních organizacích a dobročinných společnostech, ostatní doma u krbu pečují o děti, nebo dokonce o vnoučata.


Mozek není v žaludku
Mozek není v žaludku

Zbaštil jsem knížku,
teď mi leží v bříšku.
Chytrý člověk ze mě bude,
ukážu to všem a všude.

V lavici teď sedím,
na test tupě hledím.
Žaludek si zazpívá,
vědomosti nevydá.

Domů už se vleču,
trestu neuteču.
Mamka řekne, vzmuž se,
nejez knížky, uč se!



Rušná městská ulice pohledem kosa
Rušná městská ulice pohledem kosa

(moderní pohádka)

Adam Třešňák, 9.B

Téměř každý den, na jaře, v létě, na podzim i v zimě sedávám v ranních hodinách na malém stromku za plotem velkého domu u rušné městské ulice. Rád pozoruji kolemjdoucí lidi. Je to děsná legrace sledovat, jak spěchají, co jim nohy stačí, aby stihli svůj autobus a tramvaj. To my to máme jednodušší. Párkrát máchneme křídly a jsme kolikrát rychlejší než dopravní prostředek, kterým se ti spěchající lidé vezou. Na jaře sluníčko ještě moc nehřeje, ale přece už je dříve světlo. Hned s prvními slunečními paprsky se k životu probudí i ulice. Vždy jako první se otevřou dveře u domu vpravo a objeví se v nich vysoký, hubený, slušně oblečený člověk. To je náš soused. Je to bohatý starý pán, který pravidelně chodí v tmavém obleku s různobarevnými košilemi a kravatami. Je to až k nevíře, kolik jich má. Každý den jiná barva. Vyjde a zamkne dveře. Na jarním slunci se zablýsknou vzorně naleštěné černé polobotky. Nasedne do velkého tmavě modrého auta stojícího před jeho domem a nastartuje. To se vždycky hodně vyděsím, až z toho skoro spadnu z větve. Hned po jeho odjezdu se ulicí začne rozléhat klapot podpatků. To naší ulicí cupitá malá starší paní s prošedivělými vlasy. Ty ovšem nejsou moc vidět pod velkým červeným kloboukem, který vrhá stín na její oči. Ve stínu vypadají nevraživě, a tak nepřirozeně, že se mi z toho ježí peří. Nosí červený oblek a červené lodičky na vysokých podpatcích (je skoro zázrak, že na nich neztrácí rovnováhu - v jejím věku). Pak teprve se rozjede pořádný frmol. Malé děti jdou do školy, cestou halasí, žertují a smějí se. Moc to nechápu. Být na jejich místě, nesmál bych se tolik. Takhle brzy po ránu a hned do školy - hrůza. A ještě ty velké batohy, co nosí na zádech. Tohle mi dát někdo na moje záda, je ze mě v tu ránu placka. Těch menších si obyčejně moc nevšímám. Starosti mi dělá něco jiného. Dva velcí hromotluci, kteří mě evidentně vůbec nemají rádi. Už z dálky je vyhlížím, abych se stihl schovat. Jsou to opravdu obři. Mají rezavé vlasy a nosí vytahané záplatované oblečení a neustále se mračí. V puse cigaretu a za každým slovem se ozve "ty vole". Ani nevím, co to ten "tyvole" je. Na svoje okolí rozhodně nepůsobí nijak příjemným dojmem. Ani když vyletím na nejvyšší větev, nejsem před nimi v bezpečí. Musím se mít na pozoru. Tu a tam po mně něco hodí. Klidně i dlažební kostku. V zimě mě "sestřelili" sněhovou koulí. Na rozdíl ode mě jim to připadalo docela zábavné a ještě se mi smáli, jak obtížně vyrovnávám střemhlavý let (tedy spíše pád). Naštěstí mi křídla ještě slouží dobře. Všechny děti odejdou do školy, dospělí do práce. Jen několik posledních opozdílků se prožene ulicí, aby stihli začátek vyučování a ulice opět utichne. Jen občas někdo projde. V tuto chvíli odlétám najít si k snídani nějakou velkou tučnou žížalu.


Večerníčky
Večerníčky

Rut Junová a Jana Váňová 8.B

Bob a Bobek z klobouku
vyhopkali na louku.
Za lučními květinami
hraje Cvrček s housličkami.

Kdo to támhle utíká?
Pat, ten známý nešika.
Za ním si to žene Mat,
kouká, aby neupad.

Fík vyžunkl piva soudek
a pak mrštně jako proutek
Áju z vody vytáhl,
na pérech se protáhl.

Jája s Pájou po ránu
skáčou plni elánu.
Krkovička kluky šidí,
Lebeda to nerad vidí.

Emanuel v žlutém fráčku
hledá pole plné máčku.
Panenka ho očekává,
sukénku si načechrává.

Loupežníček v lese,
děti, nebojte se!
Cipísek je chytrá hlava,
o všechny se Manka stará.

"Šiju, šiju botičky
do sucha i vodičky,"
hvízdá mokrý vodníček,
to je konec básniček.
Večerníčky



Famfrpál
Famfrpál

Jan Kovalczuk, 9.A

FamfrpálFamfrpál je hra proslavená díky Harry Potterovi. Ve sportovních hrách se košťata začala uplatňovat hned poté, co ve svém vývoji dospěla do stádia, kdy mohli letci zatáčet, měnit rychlost a výšku letu. Staré kouzelnické spisy a obrazy nám poskytují určitou představu o tom, jak vypadaly hry, které hráli naši předkové. Některé z těchto her neexistují, jiné přetrvaly nebo z nich vznikly sporty, jež známe dnes.

Nástup zlatonky:
Od samého počátku 12. století, byl mezi mnoha čaroději a čarodějkami oblíbenou zábavou lov zlatonek. Zlatonka se uměla totiž mimořádně obratně skrývat a létala obrovskou rychlostí. Zlatonky s velikou radostí lovili všichni výborní kouzelníci, ale v mnoha směrech byl trestuhodnou zábavou.

Camrál:
Camrály se již od začátku vyráběly z kůže. Některé staré camrály mají úchytné jamky pro prsty. Potřeba poutek a úchytů však zmizela roku 1875, kdy byla vynalezena chytací kouzla. Moderní camrál má průměr dvanácti palců a je bezešvý.

Potlouky:
Potlouky jsou létající kameny. Časem se začalo experimentovat s hotovými potlouky. Olovo se zamítlo, prý je moc měkké! V dnešní době se vyrábí ze železa. V průměru mají 10 palců.

Ve hře famfrpál jsou čtyři posty.Za prvé je to brankář, za druhé odražeči, za třetí střelci a za čtvrté chytači. Příště o pravidlech!


M.E.Z.E.K.
M.E.Z.E.K.

Ve své rubrice vás vítá M.E.Z.E.K.Tentokrát si pohrajeme se zajímavými úkazy v chování našich spolužáků, co se pohádek týče. Takže čtěte pozorně.

(J.K. z 9.A - nemáme na mysli ani Kubu Křemena ani Honzu Kulhavého)
Nejoblíbenější hrou tohoto mladíka v dětství byla beze sporu hra na prince. Bojoval s draky, které viděl jen on pomocí násady na koště či klacku. Jako každý správný princ také osvobozoval fiktivní princezny. Dnes však na tu pravou "princeznu" teprve čeká. Speciální přání nemá, říká jen, že by měla být krásná. Unikl mu však jeden nepatrný detail. Princezny nejsou...A on princem také rozhodně není. Takže konec snění, vrať se na zem...

Kdybyste někde viděli mladou dívku ocicmávat žábu, nebude to nikdo jiný než (K.K.z 8.B).
Tato slečna věří, že romantickým polibkem se žába promění v krásného mladíka. Své pokusy provozuje dokonce na plyšových žábách. Jednu vlastní (jak vám sama jistě potvrdí), a i přesto, že se žába stále neproměnila, sdílí s ní své lože, a kde může, bere ji s sebou. Divíme se, že ji nenosí i do školy...

(R.J.z 8.B) Tato slečna, jak jste si již jistě všimli, chodí do školy dost často pozdě. Někdy to zajde tak daleko, že dveře jsou již zamknuté... Takto se tomu stalo asi před měsícem. Dveře zamčené a nikde nikdo...(to je ovšem omyl-M.E.Z.E.K. je všude). Chvíli tam jen tak stála a pak se napřáhla a vyslovila formuli:"Alohomora". Nejspíš čekala, že se jí jako Harrymu hned dveře otevřou, ale nic se nestalo. Tak jí nezbývalo nic jiného než zazvonit na ředitelnu. Každý máme svoji úchylku, ale při více soustředění ti to třeba vyjde.

Vypátrali jsme další zajímavý rituál,(M.B z 9.A) skoro každý večer (občas vynechá) za pět minut sedm, přinese před televizi noviny a složí si z ní čapku, jakou má Večerníček, s tou na hlavě pak na něj vyčkává. Když se Večerníček objeví, mává mu s ní na pozdrav. Dál pak sleduje seriál normálně. Snaží se tuto svoji tradici předat bráškovi, protože mu to v tomto věku přijde již hloupé, ale malý bráška sleduje radši pořady jiného rázu.

Když (L.J. z 8.B) nabídnete lískový oříšek, než ho sní, pořádně se podívá, zda ve skořápce nejsou šaty. To víte, jistota je jistota. Avšak měli bychom ji upozornit, že šaty se nevejdou ani do kokosového ořechu, do lískového tedy už vůbec ne. Uznáváme však, že je to pěkný zvyk.

(B.M. z 7.A) je velmi dobromyslná dívka, tudíž je nerada, když někdo v jejím okolí strádá. Když se dozvěděla, že v jejich domě jsou údajně skřítkové, začala okamžitě po domě nechávat v různých koutech, a třeba i pod postelí, jídlo. Myslela to dobře, ale akorát tím zvýšila jejich kocourkovi práci, jelikož jídlo nepapají skřítci, nýbrž myši...

Blesková informace:
Čarodějnická vzpoura?!

V Kolíně se rojí čarodějnice. Tato generace většinu kouzel zapomněla, avšak nevrlé chování a odpuzující zjev si zachovaly. Setkat se s nimi můžete úplně všude. Na ulici, v obchodě, v nemocnici a jinde(mám zákaz říkat přesně kde, ale jistě si to domyslíte). Dám vám jednu dobrou radu. Chovejte se k nim pro jistotu s respektem. Nikdy nevíte, kdy si na nějaké to kouzlo vzpomenou.


Víla
Víla

Víla kráčí s hlavou skloněnou,
odchází z lesa s duší raněnou,
vlasy zplihlé na zádech má,
žila v lese, nic jiného nezná,
nožky si máčí v kalužinách
na asfaltových ulicích,
už stýská se jí po malinách,
už cítí slzy na lících.

V hávu z lesních pavučin,
kráčí světem dál,
ten, kdo závoj jí zničil,
ten se jí jen smál.

Našel ho mládenec,
co život chtěl si vzít,
vzal ho k sobě a začal
o ní snít.

Dal jí naději a dal jí sobě,
věří v ní i v dnešní době,
v době, kdy v pohádky se už moc nevěří,
v době, kdy moderno s tradicí soupeří.

Najde ji někdy, svou vílu z dětství,
nebo zapomene a ztratí štěstí?
Možná ji najde a zůstane s ní,
nebo už nebude bez ní dál žít?

Spatřil ji jedinkrát, o to však nejde,
zachránila mu život, na tomhle sejde.
Smutná byla, tak se na ní usmál,
usmála se taky a on roztál.

Dotkla se jemně jeho ruky,
do očí pohlédla,
vyčetla mnohé skutky,
které v jeho duši zahlédla.

Neřekla nic, šátek si nevzala,
otočila se a do lesa se vrátila.
Mladík stál a díval se, jak odchází
a cítil, jak chuť žít se mu navrací.



Pohádka o drakovi
Pohádka o drakovi

Kiki & Kiki

drakByla nebyla, jedna jeskyně uprostřed hlubokého lesa. Tam žil drak Happík, který nejraději lenošil a díval se na televizi. Na jeho jídelníčku nechyběly samozřejmě ani princezny, jak to tak u draků bývá. Ale rád měl také cheeseburgery, pizzu a chipsy. Oproti tomu měl citlivou duši a opečovával si na zahrádce kopretiny, růže a jiné kvítí.
Jako každé jiné pondělí Happymu vezli princeznu. Tentokrát měl v diáři poznamenanou princeznu Elizabetu z Žabákova. Měla na sobě zelené šaty, takže bezvadně ladila s drakem. Ten je totiž také zelený, má jen načervenalá křídla. Elizabeta celá ustrašená vstoupila do jeskyně. Drak ji přivítal "americkým úsměvem" a nabídl jí pivo, colu nebo čaj. Odmítla. "A teď mě tedy sníš?" "Jo!"" Čekali, ale zachránce princezny se ne a ne objevit. Na draka přišel hlad a chuť. A princeznu... sežral!
Pomalu, ale jistě, s každou další princeznou mu méně chutnaly. Říkal si:"Mám já to za potřebí, jsou kost a kůže, žádné maso a ty jejich pěstěné vlasy a nehty mi zůstávají za zubama! Mám princezen doslova plné zuby." A tak radši s Elizabetami, Henrietami a jim podobnými začal hrát karty. Princezny se mu v jeho doupěti začaly hromadit, a tak pořádali dokonce i turnaje.
Když jednou Happy letěl nakoupit do supermarketu, srazil se u vchodu s krásnou dračicí. Hodili po sobě okem, dračice zamrkala svýma nádhernýma řasama. Seznámili se, dali si pár schůzek a už to bylo. Princezny se musely vystěhovat. Zanedlouho ve sluji brečela malá dráčátka, a jestli neumřeli, tak tam plivají oheň (a žijí) dodnes.


Malá pohádka
Malá pohádka

David Mužík, 8.B

Bylo, nebylo, brzké ráno a stráže vedly krásnou a půvabnou princeznu směrem k dračím skalám. Princezna měla ten den narozeniny, a aby ji sežral nějaký drak, to by přece nebyly narozeniny. Začala zpívat. Lehký vánek roznášel její zpěv jako peříčko po čistě modré obloze. To vše doplňoval její lahodný úsměv. Stráže odstoupily a princezna zůstala opřená o tupou, leč jemnou skálu sama jen s královskými kováři. Ti ihned začali vbíjet hřeby.
Princezna mírně pootočila hlavu a uviděla, jak je do skály vbíjen další hřeb. Znovu se zasmála a znovu začala zpívat. Písnička byla veselá a trylky se lehce nesly čistým jitrem. Po chvíli kováři ukončili práci a princezna si s uspokojením prohlédla výsledek.
Jak dlouho na tento den čekala. Byla mu zaslíbena už v útlém věku, ale přísná tradice bránila, aby se s ním setkala dříve než dosáhne dvaceti jar věku. Čekání bylo dlouhé a teď ten okamžik konečně nastal. Pohybem hlavy odehnala kováře, posledním pohledem se přesvědčila o pevnosti okovů, které ji poutaly ke skále a zvolala: "Draku!"


Anketa
Anketa

Lucík & Martík

žába


  1. Jakou pohádkovou postavu bys přirovnal/a k p.uč. Škarvadovi?
  2. Která paní učitelka by se ti zamlouvala jako princezna?
  3. Jaká je tvoje nejoblíbenější pohádka?
  4. Jaké/mu p.uč. bys dal/a pusu, kdyby byl/a žába?

Simona Veselá, 4.A
  1. Šmoula.
  2. Paní učitelka Kroupová.
  3. Princezna ze mlejna.
  4. Já nevím...tak třeba p.uč. Hradeckému,
Adéla Procházková, 6.A
  1. To nevím...asi žádnou.
  2. Naše třídní p.uč. Wernerová.
  3. Perníková chaloupka.
  4. Panu učiteli Škarvadovi.
Ája, 8.A
  1. Já nevím...tak skřítek.
  2. Třeba...dej tam...Danielu Novotnou.
  3. Žabí princ.
  4. No...panu učiteli Škarvadovi.
Štěpán Kubíček, 7.B
  1. Cipísek.
  2. Ha, ha, ha...na princeznu...tady nikdo takový není.
  3. To netušim...O Rumcajsovi.
  4. To bych nepoznal, kdyby to byla žába.
Mája Poklopová, 8.B
  1. Jejda, Křemílek.
  2. Ahm...p.uč. Škardová.
  3. Ahm...to si nepamatuji.
  4. Ses zbláznila ne?! Pan učitel Hradecký.
Bára Macurová, 7.A
  1. Ježišmarja...asi Krakonoše!
  2. No hm...ježišmarja...paní učitelka Škardová.
  3. Nevim, no...kurnik, jak se to jmenuje...Barunka a její zoubky.
  4. Panu učiteli Hradeckému!



Kultura
Kultura

Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň

Básník a univerzitní profesor C.S. Lewis vydal v 60.letech dvacátého století řadu sedmi knížek, vyprávějících o Narnii, kouzelné zemi obydlené mluvícími zvířaty, fauny, obry a dalšími nezapomenutelnými bytostmi. Tento poutavý příběh je považován za dětskou verzi Pána prstenů. C.S. Lewis se při svém působením na univerzitě v Oxfordu setkal s J.R.R. Tolkienem, slavným autorem již zmíněné triologie. Měli mnoho společných zájmů. Psali dějiny a kreslili mapy smyšlených zemí. Tolkien tvořil vědecky a podrobně a spíše pro starší čtenáře, kdežto Lewis své vyprávění směroval spíše mladším.
Děj první knihy se odehrává v období 2. světové války, kdy je Velká Británie bombardována a děti jsou posílány z měst do bezpečí anglického venkova. Tady se schovávají i naši čtyři hrdinové, sourozenci - nejstarší a odvážný Petr, rozumná Zuzana, sobecký Edmund a nejroztomilejší Lucinka. Zabydlí se ve velkém domě starého profesora a jeho hospodyně. Při jedné hře se malá Lucinka schová do obrovské, zdobené skříně, za níž objevuje tajemnou, zasněženou zemi, kterou do věčné zimy zaklela Bílá čarodějnice Jadisa. V čele s mocným vládcem, lvem Aslanem a jeho malou armádou se děti snaží Narnii osvobodit z věčné zimy a Jadisiny krutovlády.
Letopisy Narnie jsou momentálně v kurzu, proto byste měli na tři první díly narazit v každém slušnějším knihkupectví. A pokud neradi čtete, můžete si na první díl letopisů zajít do kina.


Madagaskar

Hlavními hrdiny příběhu jsou čtyři rozmazlená zvířátka z newyorské ZOO, která by mohla do konce svých životů dostávat svůj denní příděl obdivu a krmení, kdyby zebru Martyho nezasáhla krize středního věku a on se za pomoci šikovných tučňáků nerozhodl ilegálně opustit ZOO. Jeho kamarádi, lev Alex, hrošice Glorie a žirafa Melman se za ním vydávají do newyorských ulic, čímž odstartují řetězec jen těžko uvěřitelných událostí, které je přivedou až na pobřeží exotického ostrova Madagaskar. Tady se tito rodilí Newyorčané musí prvně v životě postarat sami o sebe a naučit se přežít v divočině, což může být pro zchoulostivělého lva, potrhlou zebru, pragmatickou hrošici a žirafu - hypochondra mnohem náročnější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Úvodní čtyřka je sice charakterově barvitá, ale ani jedna vlastnost není pořádně dotažena do konce, aby se stala skutečně zábavnou. A to je problém celého Madagaskaru. Tvůrci se ohromně snaží, ale výsledek není přes vložené úsilí ani z poloviny tak vydařený, jako jeho žánroví kolegové. Madagaskar je prostě až příliš prázdný - nabízí sice mnoho exotických míst a bláznivých situací, ale (téměř) všechny zůstávají pohříchu nevyužité. Pár dobrých popkulturních odkazů, osvěžující banda lemurů a energičtí tučňáci sice filmu dodávají švih, ale to vše má vedle nevýrazné hlavní čtyřky jen minimální prostor. A ona hlavní čtyřka je bohužel právě tím nejslabším, co Madagaskar nabízí.


Internet
Internet

Miloš Fišera 8.B

Nějaké internetové adresy, na kterých najdete pohádky:

www.pohadky.wz.cz
Nejrůznější pohádky.

www.svice.cz
Odpoví vám na vše o pohádkách.

www.pohadky.100plus.cz
Velký výběr pohádek od A po Z.

www.brbla.net/pohadky
Italská sbírka českých pohádek na dobrou noc.

www.pohadky.org
Server plný pohádek pro malé i velké.

http://www.hulka.cz/zpeklastesti.html
Vše o pohádce Z pekla štěstí


Výňatek z deníku žáka Y
Výňatek z deníku žáka Y

Daniel Veselý, 8.B

Byl čtvrtek, těsně před pololetím, asi čtvrt na deset a já si připravoval učení na další den. "Hmm, zítra máme jenom do půl jedné a samé bezvýznamné předměty. Akorát ta chemie. No co, snad to nějak přežiju. Poslední hodinu učitel zkoušel, tak na nás snad zítra nebude nic chtít."" Už jsem totiž musel jít spát. Nějak se ni to ale nedařilo. Usínám asi až po jedné hodině. Probouzím se ale za deset minut osm. "Jak to, že mě budík nevzbudil?" říkám si a rychle vylítnu z postele. V rychlosti se převlíknu, umyju, nasnídat se už nestačím a nadzvukovou rychlostí běžím do školy. Těsně přede dveřmi však padám směrem vzad na zamrzlé kaluži. Rychle ale vstávám a na poslední chvíli, kdy už školník jde zavřít, vběhnu do školy. Sotva šlápnu na první schod, tak začne zvonit na hodinu. Beru to po třech schodech. Ani se nepřezouvám, jenom hodím bundu na věšák a letím do třídy. Učitel rozdává čtvrtletní písemky. Jen mě zpozoroval, tak mě seřval za to, že jsem přišel pozdě, vlítl do třídy bez oznámení a že jsem se nepřezul. Slyšela to celá škola. Slyšeli to i holubi sedící na střeše školy, kteří se ihned rozletěli na všechny strany. Zato já jsem se při písemce moc nerozepsal. Z deseti otázek jsem odpověděl na tři a možná ještě k tomu špatně. "To nedopadne dobře," říkal jsem si, "doufám že se známku z toho testu dneska nedovím, protože kdyby jo, tak mi táta zakáže televizi a oni zrovna dávají Karkulku." A to už jenom učitele slyším, jak říká, abychom zůstali v této třídě, že místo rodinky budeme mít chemii, protože tu není paní učitelka a že nám v té hodině, při té příležitosti, opraví písemky. "Tak to je zlý," říkám si. Konec druhé hodiny tu byl co nevidět a pan učitel měl vše opravené. Samozřejmě, že jsem neměl ani jednu otázku správně, takže za pět. Prý by mi dal nejradši sedmičku, ale že to nejde, takže zůstal u pětky. Znechutil jsem si tím celý svůj oběd. Zrovna, když máme dukátové buchtičky. Sotva vyjdu ze školy, hups, ta samá ledovka mě pošle na zem. Tentokrát však směrem vpřed. Naštěstí stihnu dát před sebe ruce, takže se mi až na ty špinavé ruce nic nestalo. Přijdu domů a tatínek už na mě nedočkavě čeká a začne mě opět vyslýchat. "Tak jak bylo ve škole?" ptá se. Odpovídám mu, že celkem dobře. Prý co to je - celkem dobře. "Noo... za pět," odpovídám. Jenom se táta začne zvedat, mizím rychle pryč nebo to nedopadne dobře. A pochybuju, že mě táta nechá moji tolik oblíbenou Karkulku zhlédnout.


"Tajemný" zaměstnanec naší školy
"Tajemný" zaměstnanec naší školy

Pavel Zahajský 9.A

Vítáme vás u další zpovědi "Tajemného" zaměstnance naší školy. V tomto čísle někoho představíme, a tipnete si, kdo to může být. A v příštím čísle se dozvíte, kdo to je. 1. Jak dlouho pracujete na naší škole?
15 let

2. Líbí se vám tato práce?
Ano

3. Učil/a jste někdy na jiné škole než na naší?
Ano

4. Který rok jste dokončil/a/ studia?
1993

5. Jak trávíte volný čas?
Jezdím na kole a čtu, někdy pletu svetry...

6. Jak často se díváte na pohádky?
Často... každý den...spěchám domů z práce na Večerníček...

7. Jste ženatý/vdaná?
Ano

8. Máte děti? A kolik?
2

9. Kolik jim je?
8 a 19

10. Chtěl/a byste ještě nějaké?
Ne...zatím! Ale když jsem se dozvěděl/a, že od roku 2007 je porodné 17 tisíc, tak to zkusím zvážit...

11. Oblíbená pohádka vašich dětí?
Harry Potter

12. Kdo je váš idol?
Nemám žádný idol ani idola...

13. V jakém jste se narodil/a znamení?
Kozoroh

14. Oblíbená barva:
Modrá

15. Oblíbené číslo:
13

16. Oblíbené roční období:
Jaro

17. Oblíbená květina:
Růže...ale líbí se mi také bodláčí...

18. Oblíbený film:
Lepší pozdě než později, Lepší už to nebude

19. Oblíbená pohádka:
Harry Potter

20. Oblíbený herec:
Jack Michalson

21. Oblíbené jídlo:
Špagety

22. Oblíbená kniha:
Vše od Sidney Sheldna nebo Barbary Woodové

23. Oblíbený den v týdnu:
Nemám

24. Oblíbené pití:
Nemám

25. Oblíbené místo:
Doma na zahrádce

26. Oblíbené oblečení:
Nemám

Dnes jsme se toho dozvěděli snad dost, takže se vám bude snáze hádat. Některé odpovědi byly částečně doplněny.

Vaše tipy vhazujte písemně do schránky, která je umístěna v hale, vpravo u vchodových dveří. Ze správných odpovědí vylosuji jednoho z vás za účasti "Tajemného" zaměstnance naší školy. Výherce obdrží drobný dárek.


Anketa - bývalí žáci naší školy
Anketa - bývalí žáci naší školy

Nikola Křemenová a Aneta Adámková 9.A

  1. Jak se ti líbilo na 2.ZŠ?
  2. Jaký největší průšvih jsi udělal/ zažil na 2.ZŠ?
  3. Díváš se rád na pohádky, popřípadě na jaké?
  4. Byli jste jako třída dobrý kolektiv?
  5. Koho sis z učitelů oblíbil?
  6. Měl jsi na škole nějakou lásku?
  7. Kde a co studuješ, kde pracuješ?

Marek Pavlík
  1. Je to už dost dlouho,10 let, moc si toho nepamatuju! Ale co vím, že školní jídelna byla tehdy skvělá.
  2. Moc průšvihů nebylo, ale jednou jsem si omylem ve školní jídelně krknul před nejmenovanou spolužačkou, a ta na mne zavolala dozor, a tak jsem byl seřván a vyveden ze školní jídelny.
  3. Moc ne, jen příležitostně, třeba o Vánocích.
  4. Ze začátku to bylo těžké, byli jsme rozděleni, na takové ty partičky, ale pak jsme se dali dohromady a bylo to super.
  5. Paní učitelku Kadlecovou.
  6. No, kdo by taky neměl!.
  7. Dopravní fakultu ČVUT v Praze.
Michal Křemen
  1. Šlo to. Zas tak hrozné to nebylo. Rád vzpomínám na ty časy.
  2. Žádnej velkej, teda až na to přelejzání katrů :-)
  3. Dívám a rád, oblíbená je S čerty nejsou žerty.
  4. Ty největší, a nejhodnější.
  5. Pana učitele Převrátila.
  6. Paní učitelku Kněžourkovou :-)
  7. Dělám hlavou i rukama.
Jan Martínek
  1. No, moc, ze začátku nic moc, ale postupem času se začala tvořit super třída, a bylo to ok. Strašně moc se mi tam líbilo.
  2. Jé, těch bylo, ale snad největší byl, když jsem zapaloval lavici a za mnou stál p.uč. Hradecký.
  3. Ale jo, těžko říct na jaká, ale asi na ty tradiční.
  4. Kolektiv měl své mouchy, ale když šlo o něco, byli jsme schopni se na něčem dohodnout. A hlavně shodnout. Každej měl své mouchy a někdo byl dokonce i ta moucha :-)
  5. Pana uč. Hradeckého.
  6. Ježíši, těch bylo, ale největší dvě byly Lucka a Hanka.
  7. Pedagogicka fakulta Karlovy univerzity, obor tělocvik a informační výchova (čili počítače).
Michaela Krchová
  1. Bylo to tam fajn, ráda na to vzpomínám.
  2. Když jsem si přepisovala známky, a přišlo se na to.
  3. Mám ráda kreslené pohádky :-)
  4. No, celkem to šlo.
  5. Všichni byli oblíbeni.
  6. Tomáš Kopic.
  7. Management obchodu - Štáralka.



A na konec nějaké vtípky
A na konec nějaké vtípky

Jean, přineste mi sklenici vody.
Jistě, mylorde.
Jeane, přineste mi sklenici vody.
Jak si přejete.
Jeane, přineste mi sklenici vody.
To máte takovou žízeň?
Ne, Jean, hoří mi knihovna.


Lord spí a najednou se ozve strašná rána. Lord se probudí a volá: "Jean, Jean, co to bylo?"
"Klid, lorde, to jen kočár zatočil do vedlejší ulice."
"Aha, ale co ta rána?"
"Víte, lorde, ona tam žádná vedlejší ulice nebyla."


Karkulka jede na kole k babičce a veze jí košíček s jídlem. Zastaví jí vlk a rozšlape jí košíček a rozbije kolo. Karkulka povídá: "Ten košíček mi nevadí, ale to kolo mi svaříš" Co má vlk dělat, svařuje kolo. Další den se opakuje to samý. Zase jí vlk to kolo musí svařit. Třetí den jede Karkulka jinudy. Vlk to vezme k babičce, babičku sežere lehne si do postele. Když přijede Karkulka, povídá: "Babi, proč máš tak velký uši?" "To abych tě lépe slyšela" "A babi, proč máš tak velký oči?" A vlk už to nevydrží a zařve : "To mám od toho svařování, ty náno!"


Sherlock Holmes a Dr. Watson se vydali stanovat.
Večer rozložili stan a uložili se ke spaní. V noci budí Holmes svého přítele:
"Drahý Watsone, podívejte se na oblohu a řekněte mi co vidíte."
"Vidím miliony hvězd." odpovídá Watson.
"A co si o tom myslíte?"
Watson se hluboce zamyslí a potom povídá:
"Z astronomického hlediska bych řekl, že existují milióny galaxií a miliardy planet.
Z astrologického pohledu vidím, že Saturn je ve znamení lva.
Co se týká času, můj odhad je 3:15.
Teologicky viděno se ukazuje, že Bůh je všemohoucí a my jsme malí a nepodstatní.
Meteorolog by asi řekl, že zítra budeme mít jasné počasí.
A co říká obloha vám, příteli?"
Holmes potřese hlavou: "Milý Watsone, jste úplný idiot. Někdo nám prostě ukradl stan."


Redakční rada
Redakční rada

Na časopisu Dvojka se podíleli:

Redakční rada
Odborní poradci
  • Mgr. Květa Kněžourková
  • Mgr. Vladimír Hradecký