Organizační vývoj školy a stavební úpravy
Na začátku školního roku 1904 – 05 se c.k. zemská školní rada usnesla na rozdělení školní obce Kolín na tři školní obvody : východní, západní a severní.
První zápisy v nejstarší kronice naší školy, dnešní 2.ZŠ, jsou datovány rokem 1904. Z celého západního obvodu chodili do školy chlapci i dívky. Protože šlo o školu obecnou smíšenou, bylo 5 tříd chlapeckých a 5 tříd dívčích. Na začátku školního roku bylo zapsáno 597 dětí.
Původní budova západní školy byla na Mariánském náměstí, dnešním náměstí Republiky. Okolnost, že zde bylo pouze šest tříd a zbývající čtyři třídy musely být provizorně umístěny ve školní budově ve Školské ulici, nutila městskou radu k řešení situace. Mnoho stížností bylo i na malé a tmavé třídy, kde se tísnil velký počet dětí.
Jeden z návrhů na zlepšení podmínek počítal s přístavbou k dosavadní budově na Mariánském náměstí. Pro hlučnost okolí a vysokou cenu potřebného pozemku byl návrh zamítnut a uvažovalo se o stavbě nové školní budovy na pražském předměstí. Potřebné pozemky nabídla židovská obec a dál několik soukromníků.
Projekt a dokumentace stavby počítala s umístěním tříd v nové hlavní budově, tělocvična spolu s kaplí byla umístěna v přízemním přístavku na dvoře. Byt pro řídícího učitele a školníka vyhradil stavitel ve zvláštní budově v severním sousedství školy.
První zápisy v nejstarší kronice naší školy, dnešní 2.ZŠ, jsou datovány rokem 1904. Z celého západního obvodu chodili do školy chlapci i dívky. Protože šlo o školu obecnou smíšenou, bylo 5 tříd chlapeckých a 5 tříd dívčích. Na začátku školního roku bylo zapsáno 597 dětí.
Původní budova západní školy byla na Mariánském náměstí, dnešním náměstí Republiky. Okolnost, že zde bylo pouze šest tříd a zbývající čtyři třídy musely být provizorně umístěny ve školní budově ve Školské ulici, nutila městskou radu k řešení situace. Mnoho stížností bylo i na malé a tmavé třídy, kde se tísnil velký počet dětí.
Jeden z návrhů na zlepšení podmínek počítal s přístavbou k dosavadní budově na Mariánském náměstí. Pro hlučnost okolí a vysokou cenu potřebného pozemku byl návrh zamítnut a uvažovalo se o stavbě nové školní budovy na pražském předměstí. Potřebné pozemky nabídla židovská obec a dál několik soukromníků.
Projekt a dokumentace stavby počítala s umístěním tříd v nové hlavní budově, tělocvična spolu s kaplí byla umístěna v přízemním přístavku na dvoře. Byt pro řídícího učitele a školníka vyhradil stavitel ve zvláštní budově v severním sousedství školy.
V září 1908 byla nová budova školy slavnostně otevřena. Všechna tři podlaží mají chodby široké 3 metry, jsou od vestibulu a schodů odděleny zasklenými dveřmi. Třídy se vytápěly poměrně moderním způsobem z chodeb, v zimním období se topilo i na chodbách, které dodnes slouží jako šatny. Otop se dopravoval ze sklepů vytahovadly. Hygienická zařízení byla splachovací. Vodovod se stal samozřejmou součástí každé třídy i čtyř kabinetů. Nová škola byla v každém případě moderní a vyhovující stavbou.
Školní kapli vysvětil v listopadu 1908 kolínský vikář J.Sládek a od té doby se konaly pravidelné bohoslužby.
Výnosem ze dne 18,listopadu 1912 c.k. zemská školní rada povolila, aby na dobu, pokud bude zabezpečena úhrada nákladů, byla při zdejší škole zřízena pomocná třída „pro dítky neplnosmyslné obojího pohlaví“. Věcný náklad měla nést kolínská obec, osobní náklad okresní komise pro péči o děti.
Normální chod školy trval přesně šest let, do prvních válečných dnů světové války. Dne 13.listopadu 1914 zabral školu vojenský erár a změnil ji na lazaret.
Budova byla vrácena do užívání dětem a učitelům až po válce 1.ledna 1919, kdy byl obnoven normální provoz školy.
V roce 1932 byly provedeny nutné opravy školy. V roce 1938 přistoupila školní rada k opravě levého křídla budovy, elektrické vedení bylo zapuštěno do zdí, které dostaly novou omítku.
Ve dnech 17.3. až 5.4.1939 sloužila budova školy k přechodnému ubytování německé okupační armády. V následujícím školním roce musela být budova vyklizena pro potřeby německých vojsk. Učebny byly roztroušeny po celém Kolíně, celkem v pěti budovách, kde se vyučovalo střídavě dopoledne a odpoledne. Tím musela být omezena výuka tělesné výuky, zpěvu a chlapeckých ručních prací. Ve školním roce 1940 – 41 se v budově východní školy střídala ve vyučování i západní škola. Všechny třídy byly ve školním roce 1942 – 43 vráceny do přízemí západní školy,další školní rok probíhal beze změn ve stejných podmínkách až do pololetních prázdnin, kdy školu opět zabrala nacistická armáda. Byl zde zřízen léčebný ústav.
Od září 1945 byla budova vrácena zpět obecné škole, která používala učebny v prvním a druhém poschodí. Učebny v přízemí byly dány k dispozici základní odborné škole. V tělocvičně se střídaly nejen jednotlivé třídy, ale i tělovýchovné a sportovní organizace, které vznikly po osvobození.
Dne 10.září 1946 dal prezident republiky dr. Eduard Beneš souhlas k tomu, aby tato škola mohla nést název : „Obecná škola prezidenta dr.Eduarda Beneše“.
Od 1.září 1948 se obecné školy změnily v národní školy. Ve školním roce 1953 až 1954 se z národní školy stala úplná osmiletá střední škola, zapsaní žáci byli opět pouze ze západního obvodu města.
V témže roce byly podlahy a lavice, stejně jako ostatní zařízení školy, ve špatném stavu, proto byly postupně dřevěné podlahy nahrazeny parketovými, odborné učebny dostaly celopodlahovou krytinu. Rovněž výměnu lavic provádělo vedení školy postupně. V roce 1972 byla dokončena nutná přístavba nářaďovny u tělocvičny a z bývalé kaple byl vybudován kabinet tělesné výchovy. V následujících letech byla obnovena fasáda, opraven plot kolem dvora a hřiště.
