14. května 2026

Exkurze do hradecké hvězdárny potvrdila mou teorii, že udržet skoro čtyřicet sedmáků v klidu je náročnější než vypočítat dráhu komety Halley. V planetáriu jsme sice na chvíli dosáhli absolutního ticha, ale bylo to způsobeno spíše tmou a pohodlnými křesly, která některé jedince sváděla k okamžité hibernaci.

U Foucaultova kyvadla pan lektor musel trpělivě vysvětlovat, že se skutečně točí Země, a ne že do toho někdo ze zadních řad tajně fouká. Následná prohlídka dalekohledu proběhla bez ztrát na životech i na optice.

Po prohlídce hvězdárny jsme si dopřáli Planetární stezku, kde jsme zjistili, že vesmír je sice nekonečný, ale trpělivost pedagoga má své jasné hranice už u Jupiteru. Zatímco někteří žáci s energií jaderné fúze pádili k Neptunu, učitelský dozor u Marsu začal vážně uvažovat o kolonizaci nejbližší cukrárny. Nakonec jsme se do školy vrátili všichni, v plném počtu a s nadějí, že si žáci z té nekonečné prázdnoty odnesli v hlavě víc než jen fotky na Instagram.

Musím uznat, že naši sedmáci jsou sice občas jako neřízené střely, ale v hradeckém hvězdném prachu jim to docela slušelo.

Mgr. Vladimír Hradecký, učitel